Kytary a strunné nástroje

Strunný nástroj je takovým typem hudebního nástroje, kde dochází k vyluzování zvuku za pomoci rozechvění strun, které jsou na nástroji napnuty.

Druhy smyčcových nástrojů

Přestože velká část veřejnosti si při vyřčení názvu této kategorie nástrojů dost možná představí zejména kytaru, případně baskytaru, mezi strunné nástroje řadíme celou řadu dalších instrumentů.

Smyčcové nástroje

Máme strunné nástroje smyčcové, kde je pro dokonalý výsledný zvuk třeba využívat smyčce – sem samozřejmě patří typické housle, kontrabas nebo viola.

Drnkací nástroje

Další skupinu představují již zmíněné typické nástroje drnkací – tedy kytara, baskytara, ukulele, mandolína, loutna, banjo i harfa. Přesto přese všechno však neustále zůstává jedním z nejoblíbenějším, nejtypičtějších a také nejrozšířenějších nástrojů klasická kytara.

Klávesové nástroje

Pro mnohé bude možná mírně překvapivým fakt, že mezi strunné nástroje řadíme rovněž klávesové instrumenty, neboť i u nich je originálním původcem výsledného zvuku struna. Mezi nejtypičtější příklady těchto nástrojů patří samozřejmě klavír anebo cembalo.

Kolové a úderné nástroje

Méně typické jsou už strunné nástroje kolové (někdy také třecí), kam řadíme niněru. Poslední skupinu pak tvoří úderné strunné nástroje – například cimbál.

Kytary

Jak už jsme se zmínili, mezi stále nejoblíbenější a zároveň nejrozšířenější nástroje se řadí kytary. Jedná se o strunný nástroj, jehož struny se rozechvívají drnkáním prstů, palce anebo i trsátka. Kytara se postupem doby vyvinula z historicky starší loutny, i tak ale má její dnešní podoba počátky už v 17. století. Rozšířila se, třebaže v mnoha nejrůznějších podobách, snad do všech hudebních žánrů. Částečně tedy lze důvod její oblíbenosti spatřovat jednak v už zmíněné univerzálnosti, jednak možná i v poměrně snadné technice hraní, porovnáme-li ji například s houslemi. Dále nese kytara výhody snadného přenášení i skladování a je oblíbeným nástrojem táboráků a dalších neformálních zábav, kde chybí jiný hudební doprovod.

Kytary lze sehnat nejen v mnoha nejrůznějších provedeních, designech či cenových škálách, ale samozřejmě i velikostech nebo typech.

Akustická kytara

Běžným a nejstarším typem kytary, kterou často nazýváme také jako „klasickou“ je akustická kytara, tedy taková, u které se zvuk šíří za pomoci dřevěné ozvučnice a nepoužívá se žádného elektronického vybavení či snímačů určených k zachycení a zesilování zvuku.

Běžně se na akustickou kytaru hraje prsty, případně trsátkem. Klasický model má 6 strun, jako u většiny ostatních nástrojů se i zde ale můžeme setkávat s mnohými raritními kousky, které disponují větším počtem strun.

Španělská kytara

Nejběžnějším typem akustické kytary je kytara španělská, takzvaná španělka. Má celodřevěné tělo a její konstrukce je přizpůsobena spíše k využívání nylonových strun. Jedná se o nejběžnější model obvykle dostupný ve všech velikostech i provedeních, od dětských kytar až po levoruké modely.

Jumbo a westernové kytary

Westernových a jumbo kytar nejčastěji využívají hudebníci zaměření na rockovou či country muziku. Její konstrukce je oproti „španělce“ mohutnější, a to včetně krku, který je přizpůsoben tahu kovových strun, jaké westernové a jumbo kytary nejběžněji využívají.

Elektroakustická kytara

Jednotlivé vlastnosti a výhody elektrických i akustických kytar v sobě spojuje kytara elektroakustická. Na první pohled se velmi podobá akustické kytaře – v podstatě i jde o klasickou kytaru vybavenou celou řadou elektrických snímačů a dalších prvků, jež umožňují zesílení a následnou reprodukci zvuku, který na rozdíl od kytary elektrické velmi věrně připomíná zvuk akustické kytary.

Nápad na výrobu elektroakustických kytar pravděpodobně vznikl poté, co se do korpusů akustických kytar pro lepší reprodukci zvuku umisťovaly mikrofony. Dnes již elektroakustické kytary disponují celou řadou dokonalejších technických prvků. Samozřejmě nechybí také výstup pro jack konektor, který umožní připojit kytaru k aparatuře. Rozšířenými výrobci elektroakustických kytar jsou například značky Stagg či Dimavery.

Podobně jako kytara akustická pronikla i její modernější podoba do všech různých hudebních žánrů.

Elektrická kytara

Elektrická kytara je velmi oblíbeným nástrojem 20., ale 21. století. Jedná se o nástroj vycházející z akustické kytary, ale lišící se konstrukcí svého těla, které se sice pro dokonalejší zvuk vyrábí ze dřeva, postrádá ale otvor, který by vedl zvuk do celého nástroje a tím jej zesiloval. Tóny nejsou u elektrické kytary zesilovány za pomoci ozvučnice, ale několika elektrickými snímači. Přestože si tento nástroj primárně oblíbily zejména žánry vyznávající „tvrdší“ muziku, proniká elektrická kytara i do celé řady dalších stylů, například do pop music.

Baskytary

Další a zcela specifickou modifikací kytary je takzvaná basová kytara, neboli baskytara. Jedná se původně o doprovodný nástroj, který má primárně za úkol nahradit v rámci moderní muziky kontrabas – a tedy spolu s bicími udávat rytmus. Baskytary jsou na první pohled pro laika téměř k nerozeznání od elektrické kytary, protože mimo jiné většinou disponují i pražci. Po vzoru kontrabasu však běžně mají pouze 4 struny, které se ladí o oktávu níže než určuje notový zápis.

Nejběžnějším typem basových kytar je baskytara elektrická anebo elektroakustická. Akustická baskytara je pak spíše nástrojem, se kterým se setkáme, ale víceméně patří mezi výjimky.